Zmínky o plemeni jsou již 1500 let staré, ale odhaduje se, že toto plemeno je mnohem starší. Rozšířeni jsou hlavně v pásmu Předkavkazska a Zakavkazska a dále až ke hranicím Íránu a Turecka. Znám je i v Pákistánu a severní Indii.
V těchto nevlídných oblastech chrání tento pes stáda ovcí před medvědy, tygry, vlky a jinými šelmami, ale také objekty, zahrady a usedlosti před zloději. Soužití více psů kavkazského pasteveckého psa je matriarchátního charakteru.
Na území bývalého Sovětského svazu, je dodnes využíván ke strážní službě ať už armádních či policejních objektů, zejména je negativně znám z ostrahy věznic a v rámci tzv. východního bloku z ostrahy Berlínské zdi. Je též využíván jako silný a vytrvalý horský tažný pes (nehledě na jeho obranářskou úlohu proti dravým šelmám).
V zimě psu naroste velmi hustá hříva (i krátkosrstému, s pokrytím těla podobně jako u lva) dlouhá cca 15 cm. Většinou obývá zahradu, pod přístřešek jde teprve po promočení při velmi silném dešti, jako závětří mu stačí keř, sníh miluje. Toto plemeno je primárně permanentní nekompromisní samostatný hlídač a obranář tzn. že hlídá neustále a pořád, vše ostatní i příkazy psovoda jsou pro něj sekundární. Přes den není moc aktivní, s příchodem večerního šera a v noci jeho aktivita výrazně narůstá. Jako obranář zasahuje až v situaci, kterou dle jeho vyhodnocení není jeho psovod sám schopen zvládnout, případně v pánově nepřítomnosti při narušení jeho prostoru.
Mimořádná ostrost, kousavost a nedůvěra k cizím je u něj zrovna tak přirozená jako oddanost svému pánovi. Jeho instinkt chránit je hluboce zakořeněný a bude zaktivován pokaždé pokud bude jakkoliv narušen jeho prostor či budou ohroženi lidští členové domácností včetně dětí a hospodářských zvířat.
