Agapornis je u nás celkem rozšířený malý papoušek. Na trhu je dostatek literatury o tomto druhu. Můžu jen potvrdit že jsou dost nesnášenlivý vůči jiným druhům. Jiného ptáka nenapadají jednotlivě, ale společně a tím jsou dost nebezpeční. Jsou schopni celkem rychle zlikvidovat i většího papouška např. korelu.
Jsou hodně hravý takže různé hračky jsou skoro nutností, jinak se nudí a likvidují okolí. Mají však jedno dost velké mínus, jsou velice hluční. Mají pronikavý a sylný hlas, proto se raději chovají mimo místnosti určené k stálému obývání. Rychle se učí, tatže rozdělání sáčku s bonbony si spojili se sáčkem s piškoty a dělali štašnou melu když nic nedostali. Piškot je věc pro kterou jsou ochotni udělat i věci které jinak odmýtají, třeba jít na ruku. Doporučuje se dávat větvičky ovocných stromů a vrby, na okus. Ovocné stromy jim nic neříkají, ale vrbové proutky rozcupují na jemné vlákna.
Od chovu Agapornisů jsem upustil v roce 2011 a návrat k jejich chovu neplánuji.
